Vděčnost jako způsob života

Téměř každý z nás umí projevit vděčnost, a projevujeme jí velice rádi, protože s tím je spojený nějaký dar. Příjímáme dar. Tuto vděčnost můžeme označit jako základní úroveň. V základní úrovni je vděčnost následkem štědrosti, někdo nám něco dává, a také výsledkem našeho pocitu štěstí. Jsme vděční, že nás někdo obdaroval. Mohli bysme rozjímat nad základní úrovní a určitě by to bylo skvělé čtení, ale protože my jsme příznivci spíše rozšířené úrovně a žijeme tuto rozšířenou úroveň, budeme se nyní zabývat jí.

Rozšířená úroveň vděčnosti. Co to vlastně je?

Rozšířená úroveň vděčnosti je vděčnost jako způsob života. Představte si, že dostanete krásný dárek, něco co jste si přáli. Jaká radost, naplní vás to pocitem štěstí…teď si představte, že dostanete dar, který vám nic neříká, něco, co jste nechtěli, nebo nevíte co s tím. Možná je to hezké, ale vy zkrátka nevíte co s tím. Jak se zachováte teď?

Někdo vyjádří vděčnost ze slušnosti, ale uvnitř vděčný není. Jiní jsou zase neutrální, pokud to jde, tak se nevyjadřují k daru a jdou dále. Pak jsou také lidi, a není nich málo, kteří jsou nespokojení, jsou naštvaní, že dostali něco co nechtěli, chtěli přece hodinky s vodotryskem a dostali hodiny na stěnu. To je pro ně neúnosné.

Pokud dostáváme dárek prostřednictvím nějakého rituálu, například na Vánoce, případně na narozeniny, většinou jsou tito nespokojení lidé schopni dar přijmout a poděkovat, i kdyby pouze v mezích slušnosti. Jak je to ale s dary, které k vám přicházejí jindy než o těchto rituálech? Tady je to trochu jiné.

Co myslím těmi dary, které přicházejí jindy než o rituálech? Myslím tím vše, co k vám proudí. Je to dar života, dar vašeho těla, dar kyslíku ve vzduchu, dar rodiny, dar práce, dar kamarádů. Zkrátka vše, život je o příjímání a právě rozšířená úroveň vděčnosti nahlíží na život z tohoto úhlu pohledu.

Vždy si vzpomenu na často znějící větu: „Komu dáš dárek raději? Tomu, kdo ho vezme a zahodí na hromadu ostatních dárků s výrazem otrávenosti, nebo tomu, kdo nadšeně rozbaluje dárek a je za něj vděčný, těší se na další dárek?“

Zamysleme se, ať je to cokoliv co přichází do našeho života, je to dar. To, že jsme si zvykli na neustálé proudění darů a bereme je jako něco automatického, co už vlastně ani nemá cenu, no co tak umíme chodit, běhat, sprintovat, skákat, neznamená, že to je něco, co si nezaslouží vděčnost. Poděkujte se mnou vašim nohám, za to že fungují. Projevte vděčnost ve vašem životě za maličkosti a věci automatické, a možná vám život dá něco víc.

Rozšířená úroveň vděčnosti ale zahrnuje také negativní aspekty našeho života. Život je často jako puzzle, stane se vám něco zlého, nebo alespoň tak to vnímáte. A vy jste opět oběť, proč zrovna já. Pojďme transformovat i tento pohled na dary, ačkoliv jsou negativní, vidíme vždy pouze malilinkatou částečku celých puzzlí, nikdy nejsme schopni říct, proč se to nebo ono děje. Možná, že právě to, že jste se zpozdili na cestě do práce a šéf vás seřval vypadá na první pohled negativně, ale možná jste díky vašemu zpoždění utekli srážce s autobusem. Možná by se stalo něco ještě horšího. Prostě puzzle. Nikdy nevíte co je pro vás dobré a co špatné, většinou se to ukáže po čase, kdy se ty špatnosti obrátili v něco skvělého, možná jsme se poučili, možná jsme něco získali. Většinou se otočíme zpět a řekneme si „Díky bohu, že se to stalo přesně takhle.“

Abych nebyl moc dlouhý, tak dám poslední otázku a budu se s vámi těšit na další článek.

„Co když budeme vděční za vše v našem životě? Jak bude pak náš život vypadat? Jaký svět bude tam venku?“