Vánoce?

Není to tak dávno, kdy jsem si uvědomila, že se mnou není něco v pořádku. Intenzivně už na sobě dlouho pracuju a říkám si, co z toho? Neustále se vynořují další a další témata, další a další blokace a já toho mám dost. Znáte to? Podívám se okolo sebe a říkám si, co ti ostatní? Vypadají normálně v „pohodě“. Jde tu vůbec žít v naprosté harmonii? Žije v ní někdo? Stane se někdy to, že už mě nic nerozhodí? Že budu schopná zachytit a rozklíčovat a zároveň být vděčná za negativní situaci hned v tu chvíli, kdy probíhá?

No co Vám budu povídat, myšlenky se honily a já zapomněla na své srdce. Na svou sílu. Povzdechla jsem si a sáhla si na něj. Bylo tam, cítila jsem ho, jak buší, jak tam je ať se děje co se děje. Najednou jsem ucítila, že v něm ta síla je. Že je v něm ta odpověď. Začala jsem se smát. Došlo mi to. Projela mnou obrovská chuť k životu, k poznávání. Najednou jsem zapomněla na všechny všední „starosti“ a stala jsem se dítětem. Malou holčičkou, která netouží po ničem velkém, jediné co jí zajímá je objevovat prostor, ve kterém žije. Začala jsem se těšit z maličkostí a radovala se z dokonalosti života. Táhlo mě to k matérii. Ano k věcem a co víc k masu. Zakousnout se do něj, napít se červeného vína.

Najednou jsem pocítila energii proudící z materialismu a ucítila jsem k němu lásku. Dával mi sílu a klid. Na chvilku zapomenout na duchovní praktiky, dávat si pozor na to jaká volím slova, přestat se trénovat v životu v přítomnosti, zároveň ale nekašlat na sebe, ba naopak se hýčkat. Rozmazlit se horkou vanu, masáží, kosmetičkou, patlat na sebe drahé krémy, lakovat si nehty, trhat si obočí a radovat se z kreativity. Být. Jen být a dělat co mě baví. Kdo si tohle dnes může dovolit? Předvánoční čas nás tlačí, období kdybychom mohli spočinout jen tak v sobě, vždyť příroda nás k tomu naprosto vybízí, se nám zaplnilo slovíčkem „musím“. Honem napéct cukroví, vyzdobit dům/byt, nakoupit a zabalit dárky (někdy si dát další práci abychom na ně měli) atd… jaká to šílenost a dar zároveň. Díky těmto svátkům se naše pozornost přesouvá jinam. Nemyslíme na to, jaká je nám zima a že většinu času trávíme ve tmě, ale máme nějaký cíl, smysl, za kterým jdeme.  Od státu dostáváme tři dny, dny které můžeme jen tak trávit se svými blízkými, dělat co nás baví, odpočívat.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že to je přesně ono, život nám nabízí dary, dokonalé situace a je jen na nás jak se k nim postavíme a jak je prožijeme.

Další rok je za námi a já mám pocit, že ten čas utíká čím dál tím rychleji. Díky tomu získávám více lásky k životu a říkám si, že není čas ztrácet čas a že jdu opravdu za tím, co mě baví, jdu si za svým nejvyšším snem, plním si svá niterní přání a užívám si to. Život je život, pro každého jiný a já vám přeji z celého srdce, ať ti letošní Vánoce jsou přesně takové, jaké je chcete mít 😉

S láskou Katka