\"Astrálka jsem přečetl během jediné noci.\" \"Obvykle nečte, ale Astrálka přečetla během týdne.\" \"Koupila jsem si u vás 3 Astrálky, jeden pro mou neteřinku a synovce dalšího mám pro sebe a jednou pro mé vnoučátka, je to úžasná knížka. Jsem šťastná, že jsem mohla dát zatím nejhezčí dárek, přeji hodně štěstí.\" \"Půjčil jsem si knihu od kamarádky, přečetl jsem ji jedním dechem a koupil si 5 dalších, abych je mohl rozdat dál.\" 

Jsme autoři první české transformační pohádky Astrálek a Planeta Moudrosti. Od prosince je kniha v prodeji a nám chodí děkovné komentáře. Jsme vděční za každou prodanou knihu. Pozitivní ohlasy jsou naší hybnou silou, proto tvoříme dál. Již brzy se můžete těšit na příručku Astrálkův průvodce po planetě Zemi, velice transformační Deníček vděčnosti, deskovou hru, audio verzi, Astrálka v Anglickém překladu a zajisté nebude chybět i druhý díl Astrálek a planeta Země. Nejvíce nás však naplňuje to, že díky naší práci stále přibývá rodin, ve kterých se vědomě rozšiřuje láska a moudrost, a my toho můžeme být součástí.

To, že jsme se dostali až sem, není náhoda, předcházelo tomu hodně věcí. Už odmala jsme byli hypnotizováni názory a myšlenkami, nejdřív jsme to všechno samozřejmě přijímali. Hodní rodiče nás učili co je dobré, co je špatné, co se smí a co se nesmí. Učili nás poslouchat, pana doktora, paní učitelku ve školce, babičku, dědečka, zkrátka a dobře všechny možné okol. Pak jsme šli do školy, kde v tom pokračovali učitelé a v neposlední řadě nám samozřejmě pomáhala televize. Člověk v tomto věku neví co je pravda a co ne a tak prostě věří a to se stalo i nám. Dnes už to víme, protože jsme prohlédli tu faleš, která nám byla vnucována jako pravda. Koukáte na televizi a tam vám říkají, že na bolest hlavy je jednoznačně paralen, tak dlouho to omývají dokola, až tomu uvěříme. Tak dlouho nás masírují tím, že maso z Lidlu je nejkvalitnější, až nás ani nenapadne, že je zde i jiná cesta než jíst maso. Příběhů je million a ty se předávají z generace na generaci. Takové největší uvědomění jsme zažili na střední škole, kdy už toho bylo moc. Neustále nám někdo říkal co je pravda a co pravdou není. Co můžeme dělat a co dělat nesmíme. Na co potřebujeme povolení. Kdy máme vstávat a kdy jít spát. Začali jsme si všímat, že ti co nám radí, nejsou šťastní žijí životy, které je nenaplňují.