Proč transformační pohádky?

Je večer a já nemůžu usnout. Ležím v posteli a přemýšlím, zalovím v paměti, přeříkám si pohádku. Jako první mě napadá o perníkové chaloupce. Už v průběhu ve mně stoupá napětí. Ke konci, když se Jeníčkovi s Mařenkou podaří upálit ježibabu, říkám si, jaké z toho asi plyne ponaučení. Co z toho vnímám já? Strach. Upřímně řečeno, se mi zdá příběh děsivý. Dobrá, zkusím tedy jinou na dobrou noc, pro klidný spánek. Co třeba Otesánek? Už ze začátku, kdy se malý roztomilý chlapeček změní v obludu pojídající lidi, začínám cítit to samé. Tak tedy do třetice. Co tu máme dál? Červená karkulka. No vida, opět pojídání lidí a konec úspěšně zakončíme vraždou.

Mám toho dost. Co vyplývá z klasických českých pohádek? Strach spojený s násilím, dobrá, je tu i nějaké ponaučení, třeba, že by se nemělo jíst moc sladkého, ale… Cítím uvnitř sebe, že takovéto pohádky mě moc šťastně nenaladí.

Chtělo by to nějakou změnu. To, co nám rodiče čítávali před spaním, se do nás vtisklo, a když se podívám na svět okolo sebe, je pohádkám vcelku podobný. Co takhle pohádka, která je založená na lásce, pravdivosti, radosti a také trochu toho dobrodružství? Pohádka, která pohladí vaši duši a zároveň vás někam posune? A tak s kamarádem, který má stejný pocit, píšeme Astrálka.

Příběh, který se vymyká klasickým parametrům. Dobro a zlo neexistuje. Láska je nejmocnější síla ve vesmíru. Radost je důležitou součástí každodenního života. Rozvíjení moudrosti a spousty dalších kódů, se kterými se nám bude život žít lépe. Když se s nimi naučíme žít, tak kdo ví, třeba za pár let bude běžné ráno vstávat s úsměvem, chodit do práce s radostí a navzájem si pomáhat.

Pokud vás zajímají transformační pohádky, podívejte se na www.astralek.cz