Bosé nohy

Od té doby co se mi narodil syn, vedu se svými rodiči neustálou debatu. Já si však tvrdě stojím za svým.

Alexík od narození nesnáší ponožky, neustále si je sundává a raduje se ze svých bosích nožek. Když má botky, zakopává si o ně, neudrží rovnováhu a kynklá se, zatím co bosky utíká vesele a jistě. Pocitově vnímám, že tak je to správně, i já se učím chodit bosá a mám z toho velký zážitek, je to naprosto jiný vjem, připadá mi, jako bych ožila.

Naši radost mi ale občas kazí okolí, když slýchávám výrazné poznámky typu: „Nastydne.“ „Krystapána to dítě je bosé.“ „Bude chabrus na ledviny“ a tak dále..

Nedalo mi to a udělala jsem si pokus, jednu nohu jsem mu oblékla do ponožky a druhou jsem nechala na boso. Hádejte která byla studenější? Samozřejmě ta v té ponožce.

Když jsme brouzdala internetem, narazila jsem na nespočet důkazů a názorů, které hrály pro oba tábory. Každý najde určitě spousty argumentů pro svou pravdu a je to tak v pořádku. Problém ale nastává v momentě, kdy se snažíme o své pravdě přesvědčit ostatní. Naše společnost se neustále rozděluje do radikálních protipólů, porod doma/porod v nemocnici, očkování/neočkování a teď bosé/obuté nohy. Myslím, že bychom si své názory někdy měli nechat pro sebe a v poklidu žít po spolu a respektovat ty druhé. Ať si to každý dělá jak chce, no ne?

Jaký je Váš názor a zkušenost, napište nám, sdílejte je s námi na facebooku 😉

Těším se na vaše reakce a do podzimních dnů vám přeji co nejvíce pohody 🙂