Nechte mě povědět Vám krátký příběh, co se vlastně stalo...

Takhle jsme začali, byli jsme v podstatě děti, co právě dokončili střední školu, ale měli jsme velký, možná až obří sen a tím bylo přinést světu něco z toho, co jsme považovali za moudré. Inspirovat vlastním příkladem a změnit svět k lepšímu, akorát jsme nevěděli jak na to...

Ve změti mnoha myšlenek, snažíc se v životě zorientovat, jsem si uvědomil, že pokud se mají lidé změnit, tak musí začít od útlého věku. Jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš a okamžitě mě napadlo vytvořit sérii pohádek pro děti, které budou fungovat v podstatě jako hypnóza s tím, že hypnotický obsah bude podněcovat harmonický a spokojený život a stejně jako nás vymývají média svými negativními zprávami, tak stejně tak my dokážeme vymýt dětské mozky k jejich prospěchu 😀 Nadšeně jsem šel za svou \"bývalou\" spolužačkou Kateřinou, protože jsem věděl, že kdysi říkala, že jednou chce napsat pohádku pro děti. A TOHLE VÁS POBAVÍ. Do dnes Kateřina tvrdí, že nikdy nic takového neřekla, tak kde jsem na to přišel? Že by osud?

Přestože to krásně začalo, tak se později ukázalo, že má celý projekt shořet na popel a i přes velké počáteční úspěchy a nadšení lidí vše zkončilo tragédií, o které Vám chci dnes vyprávět. 

Měli jsme obrovské sny, napsali jsme první díl našeho příběhu o Astrálkovi a věděli, že jsme na samé začátku neuvěřitelné cesty. Stali jsme se spisovateli...Bylo to neuvěřitelné. Během prvních měsíců se prodalo stovky knih a čtenáři byli nadšení, stejně jako my. Chodilo nám neuvěřitelný množství nápadů, co dalšího bychom mohli dělat. \"Vytvoříme deskovou hru\", \"Uděláme pexeso a místo obrázků tam dáme afirmace\", vykřikoval jsem nadšeně. Kateřina byla také nadšená, možná ještě více než já a vše se zdálo skvělé a v tu dobu také bylo. 

Měli jsme tři knihy, na které jsme dostávali skvělé ohlasy a cesta pokračovala...Dnes ale nic z toho nefunguje. Lidé nám píšou, kde se dají pohádky o Astrálkovi sehnat a my jim bohužel nemáme jak pomoci. Možná v antikvariátu? Nebo zkuste hledat na netu...

V tvorbě jsme nadšeně pokračovali, ale ne všechno mělo takový úspěch, jaký jsme chtěli a to bylo zřejmě jedním z hlavních důvodů, proč jsme se později měli ocitnout v situaci, kdy nic nemělo cenu a celá tvorba a spolupráce skončila fiaskem.

Po několika letech jsme vypadali takto...

Když vzpomínám, jak to úspěšně vše probíhalo, divím se, že to celé skončilo...Měli jsme našlápnuto k velkým výsledkům, Astrálek se stával fenoménem a nás neskutečně naplňovalo, že můžeme tuto práci dělat. Zřejmě to bylo několik nešťastných rozhodnutí, které celou záležitost trochu zbrzdili, možná to byl zase osud, paradoxně ten samý osud, který byl u počátku a pomohl nám, TEN SAMÝ OSUD VŠE UKONČIL BĚHEM NĚKOLIKA HODIN.

Psal se rok 2018 a Kateřinu napadlo, jelikož měla velký sen, oživit Astrálka formou divadla a mě to přišlo jako briliantní nápad. Neříkám, že nebyl, ale v záchvatu radosti z tvorby jsme ne uplně dobře vymysleli, jak to všechno bude fungovat.

Jedno krásné ráno jsem se vzbudil a našel jsem na telefonu následující zprávu: \"Hořííííí!\" Sklad hoří, firma shořela!\". Rozesmál jsem se...Ironie osudu...Před třemi dny jsem měl perfektní nápad, tedy byl jsem okolnostmi trochu dotlačen, musel jsem veškeré naše zboží přesunout do externího skladu. A právě tehdy se to stalo. Celé naše úsilí hořelo, hasiči vše zalili vodou a když bylo po všem, procházel jsem se troskami skladu a lovil mezi knihami vše, co by se dalo zachránit.... 

Škoda za deset milionů korun a dva vyhořelé sny o změně světa k lepšímu. Nastalo ticho...A trocha obviňování...A pak ještě více obviňování, ale i krásná sebereflexe...Byli jsme oba zklamaní a také vyhořelí. Pojistku jsme neměli, takže roky budování doopravdy shořeli a my neměli sílu, finance a možná ani chuť vše rozjet odznova.  

Uběhli týdny, pak měsíce a z měsíců se stali roky...V jednu chvíli jsme sice měli záchvat, že povstaneme z popela jako fénix, ale nakonec jsme se jen vyváleli v popelu jako mimino a nepovstali. Když se ohlížím na zpět, nelituji jediného dne, vše se stalo a nic bych neměnil, život má občas svůj plán, jak se věci vyvinou.

Pořád jsem si říkal, že kdyby už nic jiného, tak ty příběhy se musí dostat mezi lidi, je strašná škoda, že nejsou k dostání, že nevznikají další. Poslal jsem Kateřině video vzkaz, na který se můžete podívat také.

Říkal jsem si, že ikdyby měli příběhy vznikat beze mě, tak hlavně ať vznikají.

\"Kateřino, ráno jsem dostal jasný impuls, chtěl bych pokračovat v tvorbě Astrálkovo pohádek, moc bych si přál, aby vznikaly další pohádky, můžeme udělat měsíční pohádky, jak jsme vždycky chtěli, nebude to tak náročný, jako tištěné knihy, pojď do toho!\" Nahrál jsem jí hlasovku.

\"Ano, Josefe jsem pro, pojďme se sejít a dohodneme se, jak dál.\"

\"Nemůžu tomu uvěřit, fakt?\" Poslal jsem zprávu zpět 😀

Sešli jsme se v kavárně. Bylo to přes léto a vyříkali jsme si vše, co bylo třeba. Nebudu Vám sdílet důvěrné detaily, to možná někdy jindy, ale dohodli jsme se, že s velkou radostí oživíme celý projekt, Kateřina bude psát příběhy a já se postarám o zbytek, tedy webovky, reklamy a podobně. Držte nám palce, jsme o několik let starší, chytřejší a i moudřejší. Naše cesta pokračuje a my máme nesmírnou radost, že Vás můžeme přizvat a rovnou Vám nabídnou nekonečné množství příběhů, tak jak jsem si vždycky přál.